Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Adina Mandlová

Adina Mandlová - obrázek

Adina Mandlová - obrázek

Adina  Mandlová, vlastním jménem Jarmila Anna Františka Marie  Mandlová, v Německu známá pod pseudonymeme Lil Adina (28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi – 16. června 1991 v Příbrami), byla česká filmová herečka.

Její  život byl mimořádbě bouřlivý. Krásná, talentovaná, inteligentní,  obdivovaná. „Sex symbol“ 30. let, jehož jméno spolehlivě plnilo  sály. Zároveň se však jednalo o nešťastnou a psychicky nevyrovnanou  ženu. Byla neodůvodněně podezřívána z kolaborantských styků  s německými okupanty.

Život
Pocházela  z rodiny inspektora c. a k. státních drah Jana Mandla, který  po třech chlapcích toužil po narození dívky.Již od útlého dětství byla otcem až  nekriticky hýčkána a podporována v uměleckých zájmech. Své  zvláštní jméno dostala, protože podle jeho mínění měla  předurčenou skvělou budoucnost. O její výchovu se staral výhradně  otec a od čtyř let hrála na piáno. Otec ji velmi rozmazloval a všichni  jí museli vykat, ale ona odpovídala tykáním. Když jí bylo  osm let, otec zemřel a ona tak ztratila své dobré postavení  a naopak hrát na piáno už měla zakázáno.

Období puberty
Po smrti otce  se rodinné poměry velice zhoršily. Matka našla několik strýčků,  kteří rodinu podporovali. To však nestačilo a tak rodina pořádala  loupežné výpravy do zahrad a polí. Mandlovi také pronajímali pokoje  své vily studentům. Když bylo Adině čtrnáct let, matka si  našla nového přítele. V šestnácti Adinu poslali do pařížského dívčího penzionátu, kde  se naučila vařit a zdokonalila svou francouzštinu a němčinu. Po dvou letech byla vyloučena  za špatné chování a začala se věnovat herectví.

Pozdější život

Již v 16 letech  si našla milence a chodila s ním po nočních barech. Ve francouzském  penzionátu si našla dalšího, s nímž otěhotněla, načež absolvovala potrat. Pak se stala milenkou režiséra filmu Život je pes Huga Haase. Po roce 1939 chodila s Fredem Schneinerem-Svítilem, on ji však opustil a ona se proto  pokusila o sebevraždu. Po uzdravení se vrhla do bezstarostného  užívání si života, takže vznikla průpovídka „Baarová má oči mandlové a Mandlová  má oči barové.“  Poprvé se Adina provdala za malíře Zdeňka Tůmu, v tomto rozhodnutí lze hledat i trochu zištný motiv,  neboť Tůma byl levicově smýšlející - Adina se domnívala, že si tak napraví špatnou reputaci. Lidé ji totiž začali  vnímat jako příliš německy orientovanou. Tůma však po roce  spáchal sebevraždu. Když se to Adina dozvěděla, volala jako  první své skutečné přítelkyni Nataše Gollové, která ji také údajně  jako jediná tykala. Podruhé byla vdaná za válečného pilota Kočvárka–Knighta. Po rozchodu s Kočvárkem si roku 1949 vzala Geoffreye. Manželství vydrželo jen dva roky.  Roku 1950 onemocněla tuberkulózou a  léčila se ve Švýcarsku.  Její poslední manžel (sňatek v r.1954) byl módní návrhář Ben Pearson. Dělala u něho manekýnku.  Později se odstěhovali na Maltu a navštěvovali Československo. Našla s ním klid a žili spolu 37 let. Ač homosexuál, byl Ben jediným mužem, kterého Adina skutečně milovala. 

Poslední léta života

V posledních  letech svého života hodně cestovala. Během války byl její  přítel Svítil odvezen do koncentračního tábora. Adina natočila během  války jeden německý film a byla zatčena a obviněna kvůli německé příslušnosti – pro nedostatek důkazů propuštěna.  Jelikož nemohla najít angažmá odešla do Anglie (s Kočvárkem). Po smrti Bena se vrátila 1991 do vlasti a žila na zámku v Dobříši. Zemřela na tuberkulózu 16.6.1991. Nechala se pohřbít  v nejprostším rubáši s polorozvitou růží.
 
Herecká kariéra
První hereckou  příležitost dostala hned na počátku třicátých let od zcela  podprůměrného režiséra Josefa Medeotti-Boháče v jeho jediném zvukovém filmu Děvčátko, neříkej ne, kde pronesla pouze jedinou větu. Zanedlouho  se objevily další nabídky, avšak skutečný zlom v kariéře  mladé nezkušené herečky znamenalo až setkání a dlouhodobé  partnerské soužití s Hugem Haasem, s nímž Mandlová spolupracovala celkem na sedmi snímcích. Hned první společný film Život je pes předznamenal její  hereckou stylizaci na několik příštích let. Zpočátku představovala  spíše přirozený typ, přitahující především svým atraktivním  zevnějškem. Ve filmech jako Mazlíček,  Nezlobte dědečka  nebo Děvčata, nedejte se! tak opakovaně ztvárňovala prototyp mladé, moderní, ironické a sportovně  založené dívky. O něco později se přehrála do postav mondénních,  zhýčkaných žen z vyšší společnosti (Velbloud uchel jehly, Švadlenka, Kristian). K odhalení jejího  dramatického talentu a k obměně dosti schematického výrazového repertoáru významně přispěl podobně jako v případě Lídy Baarové  a Nataši Gollové zejména Otakar Vávra. Ve filmech Kouzelný dům, Pacientka dr.Hegla či Šťastnou cestu se dokázala vesměs úspěšně vypořádat s náročnějšími psychologickými charaktery žen, ocitajících se v mezních  životních situacích. Po odchodu do exilu se jí bohužel již  nepodařilo na násilně přerušenou a slibně se vyvíjející  kariéru nijak navázat.

Filmografie
Děvčátko,  neříkej ne! ,1932, manekýnka
Diagnosa X,  1933, Helena Bernhardová
V  tom domečku pod Emauzy, 1933, Apolenka Dudková
Život je pes, 1933, Eva Durdysová
Mazlíček,1934,  Marcela Johnová
Ať  žije nebožtík!, 1935, Alice Machová
Komediantská  princezna, 1936, paní Lexová
Švadlenka, 1936, Mici
Velbloud  uchem jehly, 1936, Nina Štěpánová
Děvčata,  nedejte se!, 1937, Vlasta
Důvod  k rozvodu, 1937, Helena Bertlová
Harmonika, 1937, Elsa
Kvočna,  1937, Katy Svatá
Mravnost nade vše, 1937, Eva  Karasová
Panenství,  1937, Lily
Poručík  Alexander Rjepkin, 1937, Mathilde von Kiesewetter
Rozkošný  příběh, 1937, Věra Randová
Svět  patří nám, 1937, Markéta
Vyděrač,  1937, Máša Lírová
Bílá vrána,  1938, Jana Dubanská
Cech  panen kutnohorských, 1938, Rozina
Druhé  mládí, 1938, Fan Panýrová
Ducháček to zařídí,  1938, Julie z Rispaldicu
Krok do tmy,  1938, Eva Halerová
Svatební  cesta, 1938, Kaťa Holarová
Holka  nebo kluk?, 1939, Ada Bártů
Hvězda  z poslední štace, 1939, Emilka
Kouzelný  dům, 1939, Marie Ungrová
Kristian, 1939, Zuzana Rendlová  (Svatováclavská cena ministra průmyslu, obchodu a živností za herecký výkon)
Nevinná,  1939, Jarmila Černá
U pokladny stál,  1939, Věra Hornová
Dva  týdny štěstí, 1939, Marta Urbanová
Katakomby, 1939, Nasťa
Pacientka  dr. Hegla, 1940, Karla Janotová
Přítelkyně pana ministra,  1940, Julie Svobodová
Hotel Modrá hvězda, 1941,  Milada Landová
Noční  motýl, 1941, Anča, zvaná Kiki (Národní cena 1942 za  herecký výkon)
Těžký  život dobrodruha, 1941, Helena Rohanová
Z  českých mlýnů, 1941, Lola
Okouzlená,  1942, Milada Jánská
Ich  vertraue dir meine Frau an, 1942, Ellinor
Velká  přehrada, 1942, Irena Berková
Bláhový  sen, 1942, Díďa Kanská-Valentová
Šťastnou  cestu, 1943, Helena Truxová
Sobota,  1944, Luisa Herbertová
The  fool and the princess, 1948
Summer  day's dream, 1949, Irina
The  master builder, 1950, Hilda
Ghost squad (seriál),  1961
The saint (seriál), 1962



16.06.2009 12:55:13
Plajznerka55
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one